Princip hry je starý již několik tisíc let a v jeho přímočarosti spatřuji hlavní přednost gomoku - boj, při němž hráči střídavě pokládají kameny, a který je zakončený vytvořením piškvorky, je zdánlivě jednoduchou záležitostí. Sami však časem zjistíte, že tato hra skrývá (hlavně v pokročilých variantách) nezměrné taktické možnosti, a podobně jako v šachu nutnost promýšlet hru spoustu tahů dopředu.
Ve světě gomoku existuje několik nejčastějších variant této hry - liší se pouze úvodní fází (tj. otevřením) a také velikostí piškvorky (může se sestávat alespoň z pěti či přesně z pěti kamenů - a právě touto (druhou) variantou se budeme zabývat i nadále, neboť je až na výjimky používána na oficiálních turnajích).
KLASICKÉ GOMOKU
Verze všem dobře známá ze školních lavic - hra se otevírá položením jednoho kamene a pokračuje klasicky až do vytvoření pěti kamenů v řadě. Každý by měl začít touto variantou a teprve po jejím úspěšném vstřebání přejít k dalším, složitějším. Je to také nejčastější verze gomoku na českých serverech, a i většina piškvorkových programů s ní pracuje.
Jak se hra rozšířila a stala se oblíbenou, našli se hráči, kteří vyhráli pokaždé, když začínali. Až se hlouběji ponoříte do umění této hry, sami dáte za pravdu, že výhoda začínajícího je zcela evidentní, a dnešní zkušení hráči skutečně vyhrají 9 z deseti her, ve kterých pokládali první kámen. Díky tomuto faktu prošla hra několika úpravami, a výsledkem jsou mimo jiné následující tři varianty:
GOMOKU PRO
Začínající položí kámen do středu hrací desky, soupeř musí hrát těsně vedle (tedy kdekoli ve čtverci 3x3 okolo středu) a opět první hráč musí zahrát kdekoli vně čtverce 5x5 okolo středu. Tento druhý tah začínajícího často používají zkušenější hráči v klasickém gomoku - snaží se tak dát soupeři šanci tím, že nezahrají těsně ke svému prvnímu kameni (surewin).
GOMOKU SWAP
Začínající hráč postaví pozici prvních tří kamenů (tedy černý, bílý, černý) kdekoli na hrací desce a druhý hráč si posléze vybere barvu, za kterou bude hrát. Dále hra pokračuje klasicky. Možnost navrhnout otevírací postavení je sice výhodou, avšak musíte volit takové otevření, které umíte zahrát za obě barvy - tudíž žádný surewin, u něhož by si soupeř zajisté vybral černé. Swapovým otevřením bude věnována celá jedna kapitola.
GOMOKU SWAP2
Pravděpodobně nejvyrovnanější a také oficiální varianta pro internetové i živé turnaje. Začíná podobně jako v klasickém swapu, avšak když si druhý hráč vybírá barvu, má ještě možnost postavit další dva kameny a výběr barvy je zpět na začínajícím hráči.
Tolik tedy k pravidlům samotné hry. Možná by stálo za to přiblížit také pravidla turnajů, tedy těch živých (v současné době existují tři pravidelné gomoku, a také renju, 'real' turnaje).
TURNAJE
Hraje se podle tzv. švýcarského systému - stanoví se počet kol (v závislosti na počtu hráčů) a první kolo se náhodně rozlosuje. Za vítězství obdržíte 1 bod, za remízu 0,5 bodu a za prohru 0 bodů. Další kola jsou již losována podle jednoduchého principu - vždy spolu hrají hráči se stejným, nebo alespoň nejvíce podobným počtem bodů. Tím se dosáhne faktu, že spolu budou hrát vždy soupeři stejných kvalit.
V případě, že se turnaje účastní lichý počet hráčů, má vždy jeden z nich (zpravidla ten, který má v danou chvíli nejhorší bilanci avšak pouze jen jednou za turnaj) tzv. BYE, tedy bod zdarma. V tabulce často dochází ke shodě počtu bodů - proto se pro určení přesného pořadí používají další koeficienty (Berger, Bucholtz, a jiné), které jsou, zjednodušeně řečeno, závislé na kvalitě hráčů, s nimiž jste hráli.
Hraje se s šachovými hodinami na 15-20 minut pro jednoho hráče (v případě renju až na 30 minut). Hodiny musíte spínat toutéž rukou, kterou pokládáte kameny. Pokud položíte kámen nesprávným způsobem (tj. např. mimo průsečík na desce), musíte ho ve vlastním čase upravit. Hra končí vítězstvím hráče, pokud vytvoří piškvorku nebo pokud soupeři vyprší čas (tento fakt však musí ohlásit; pokud si tedy nevšimnete, že protihráči došel čas, je to vaše smůla); remíza nastává při zaplnění celé hrací desky kameny, nebo při domluvě obou hráčů.
Autor: Jan Strádal (Gadael)